Nejdřív byl jeden hezký komentář na facebooku: „Fungovalo mi a pomohlo! Přestal jsem. Dobrá metodika.“ Poděkovali jsme a zeptali se, jestli bychom se mohli dozvědět víc. Jako inspiraci pro další kuřáky, kteří chtějí přestat, a kterým by Adiquit také pomohl.

TJ: „Ale to je jasný. Dobrou věc, nebo když mi někdo pomůže, rád pochválím. Taky rád podpořím všechny, kdo chtějí přestat kouřit. Vím z vlastní nedávné zkušenosti, co to je spadnout do závislosti a nevědět jak z toho ven… Je to zrádná věc, myslíte, že to máte pod kontrolou, ale pak zjistíte, že to cígo kontroluje spíš vás.“

Sešli jsme se tedy na kávu a seznámili se s Janem TJ Tučkem. Třicetiletý muzikant, komunikativní manažer, šikovný ajťák a opravdově pozitivní člověk s velkou chutí do života se rád svěřil o životě s cigaretami a teď už bez nich.

Honzo, ty jsi začal kouřit až v dospělostí, proč?

TJ: Začal jsem kouřit v roce 2016. Natáčeli jsme desku s kapelou v Seattlu. Moje dívka, se kterou jsem se rozešel několik dní před tím, ještě v Čechách, byla zrovna pracovně v LA. Tak blízko. Ale už jsme nebyli pár. Emocionálně jsem na tom byl dost bídně, ale nesměl jsem to dát znát. A navíc během natáčení bylo hodně časových prostojů, pořád se mi to všechno mlelo v hlavě… Kamarád mě poslal koupit krabičku cigaret, požádal jen o jednu, ale přinesl jsem dvě. Koupil jsem si první vlastní krabičku. Od návratu do Čech jsem už byl regulérní kuřák. Rodiče nebyli nadšení.

Proč to rodiče rozhodilo?

TJ: Naši kouřili skoro celý můj život. Z dětství si pamatuju, jak se doma v obyváku otvírala okna a vyvětral kouř, ale vlastně kouřili pořád. Tátovi pár let zpět diagnostikovali leukemii. Věděl, že musí s kouřením přestat, a tak přestal kouřit ze dne na den. Máma s ním. Měli kouření jako společný rituál, sama kouřit nechtěla a taky ho chtěla podpořit. Jsou vážně skvělý pár.

Takže rodiče museli být hodně rádi, že jsi zvládl přestat kouřit.

TJ: Určitě. Dokonce to vyšlo skoro na jejich 37leté výročí svatby :-). A já jsem rád, že jsem to vyhrál. Ale je fakt, že bez Adiquitu to nešlo.

Aplikace Adiquit ti tedy pomohla?

TJ: Ano, a zásadně. To jediné mě pocitově dovedlo k tomu, že to dám. Že vyměním ty role a já budu mít pod kontrolou cigarety, ne opačně. Osobně mi ten terapeutický přístup vyhovoval už od začátku. To, že něco za aplikaci zaplatím beru jako závazek, a rád podpořím snaživé vývojáře. Dost mě vtáhl funkční koncept prvních 14 dnů přípravné fáze, kdy není tlak a stres na okamžité stop kouření, ale člověk se beztrestně připraví. Pak je den D, první den bez cigarety a v pohodě. Fakt, dobrý. Ani jsem nepotřeboval nějaké náhradní nikotinové žvýkačky nebo tak. Stačilo si to přepsat v hlavě. Hodně mě bralo, že se mnou terapeut Adam v aplikaci komunikoval, a vlastně celý průběh terapie, ten pozitivní tón. I funkce dialogu byla důležitá. Již jsem dost pouček a rad znal, ale pasivně. Z komunikace s Adamem to bylo silnější. Postupné podněty, otázky v klíčových momentech byly důležité.

Jak dlouho nekouříš?

TJ: Už jsou to 3 měsíce. A už jsem si sám sebe i otestoval. Kamarádi mě samozřejmě zkoušeli a hecovali mě :-)) Dal jsem si prda a věděl jsem, že už nepotřebuji.

Dobře to dopadlo.

TJ: Jasný. All is good. Věci přichází a zase odchází. Za odchod cigaret z mého života jsem rozhodne rád 🙂

JV

Foto: David Kaufmann